Skrytý význam nemoci

Zdroj: časopis Phoenix

 

Lidé většinou pokládají nemoc za ránu osudu, rozmar přírody, nebo jednoduše za nehodu, která někoho postihne a druhému se vyhne. A především považujeme nemoc za nějakou poruchu, již musíme co nejrychleji odstranit, abychom pak žili právě tak špatně jako předtím. To, co obvykle nazýváme nemocí, není ale vlastní nemoc, nýbrž jen její příznak, její tělesné vyjádření."Nemoc" sama je spíš disharmonií ve vědomí člověka, známkou jeho vybočení z přírodního řádu - narušení celé bytosti, nikoliv jen těla. A zároveň výzvou, aby tuto cestu opustil a snažil se obnovit harmonii bytí. Každá nemoc je výzvou, úkolem života, který máme vyřešit tím, že změníme svůj způsob myšlení a rozšíříme své vědomí.

Hlubším smyslem nemoci je znovu si uvědomit, k čemu nás v naléhavém případě nutí. Požaduje, abychom vyslechli vnitřní hlas rozumu a změnili se dříve, než bude příliš pozdě. Skutečné léčení pak neznamená odstraňování příznaků, ale poznání a navrácení porušené harmonie do původního stavu. K tomu přirozeně nestačí polykání pilulek nebo aplikace injekcí, a to ani tehdy, jedná-li se o přírodní produkty. Podstatné je porozumět tomu, co nám naše tělo chce říct, a pochopitelně se tím také řídit. Tím, že své myšlení, cítění, řeč i chování uvedeme opět do souladu, obnoví se i naše tělesná harmonie a zdraví. Může to být nepohodlné, ale je to jediná cesta ke skutečnému uzdravení, zahrnující tělo, mysl i ducha.

 

 

 

NEMOC JE NÁŠ PŘÍTEL A POMOCNÍK

Nemoc není proto jen naším nepřítelem, nýbrž může být i naším přítelem a pomocníkem. Organismus nám totiž prostřednictvím nemoci říká nejen to, že se ubíráme špatným směrem, ale utvrzuje nás také v tom, že cesta, na které se právě nacházíme, musí být změněna. Druh příznaků nám ukazuje místo, kde je chyba, a co máme dělat, abychom se uzdravili vnitřně. Potřebujeme se jen naučit porozumět jeho jazyku."Jazyk příznaků" je jednoduchý a řídí se stále stejnými zákonitostmi. Jakmile mu porozumíme, je v našich rukou učinit nutné kroky ke skutečnému uzdravení. V opačném případě nám osud udělí strastiplné ponaučení. Jsme-li ochotni poučit se z poznání, nepotřebujeme být napřed nemocní a poté teprve nalézt sebe sama. Pak také poznáme, že "uzdravovat" člověka neznamená obnovit předchozí stav, protože ten byl vlastně příčinou nemoci. Léčení znamení spíše rozšíření vědomí a nastoupení nové, správnější životní dráhy. Než se to člověk naučí, nemoc ještě potřebuje.

 

 

 

KAŽDÝ Z NÁS JE JEDINEČNÝ

Mnoho lidí si klade otázku, jak může milující Bůh připustit tolik utrpení. Přehlíží přitom, že utrpení není projevem ani boží vůle, ani milosti. Místo pochopení řádu věříme na náhodu, neštěstí nebo smůlu. Skutečná příčina nemoci a utrpení spočívá v myšlení, tedy ve špatném myšlení.

Uvědomme si tuto skutečnost: každý z nás je vládcem obrovského vesmíru, vesmíru svého těla. Každé tělo má asi 100 bilionů buněk, každá buňka je samostatnou galaxií, sestávající z nespočetných atomů. Každý atom je podobný sluneční soustavě s centrálním sluncem /atomovým jádrem/ a planetami z protonů, elektronů a neutronů. A vy jste jediným myslitelem v této rozsáhlé říši. Každá vaše myšlenka je přenesena okamžitě do vědomí každé jednotlivé buňky a určuje tak zdraví nebo nemoc těla. Vládněte proto v rozsáhlé říši svého těla jako moudrý vládce, neboť vy tvoříte svůj osud, který pak musíte nést, a jen vy ho můžete změnit.

 

 

PSYCHOSOMATICKÁ ONEMOCNĚNÍ

Co prožívá naše duše, se vždy stává viditelné prostřednictvím vašeho těla. Co působí na naši duši, působí i na naše tělo, a toto působení může být pozitivní nebo negativní, může způsobit, že onemocníme a budeme trpět, nebo budeme zdraví a šťastní. Přesto ještě mnoho lidí odmítá psychosomatické pojetí nemoci. Jeden lékař se na jednom kongresu obrátil na své kolegy s výrokem:"Když pořád slyším ty žvásty o psychosomatice, zvedá se mi z toho žaludek"- typický psychosomatický případ.