/z knihy Osho-Oranžová kniha-Meditační techniky/

 

 

Jestli nepoužíváte všední den jako meditační techniku, vaše meditace je odsouzená k tomu, aby se stala únikem.

 

 

Práce jako meditace

Kdykoli cítíte, že nemáte dobrou náladu a necítíte se v práci dobře, ještě před započetím práce na pět minut hluboce vydechujte. Prociťujte, jak s výdechem odchází špatná nálada, a budete překvapeni, jak se během pěti minut vrátíte zpátky do normálu, sklíčenost zmizí, zmizí i špatná nálada. Jestli dokážete změnit svou práci v meditaci, je to úplně nejlepší. Protože meditace není nikdy v rozporu s vaším životem. Cokoli děláte se může stát meditací. Meditace není oddělená od života, je jeho součástí. Je jako dýchání, meditujte stejně jako když vdechujete a vydechujete. Je to pouhý přesun významu, nic víc není potřeba udělat. To, co jste dělali nedbale, začněte dělat pečlivě. Věci, které jste dělali pro nějaký výsledek, např. pro peníze... To je v pořádku, ale můžete tomu dát kladný význam. Peníze jsou v pořádku, a jestli vám vaše práce dává peníze, dobře, člověk potřebuje peníze, ale není to všechno. A jestli jen tak mimochodem můžete z té práce mít větší potěšení, proč ne? Je úplně zdarma. Svou práci děláte, ať ji milujete, nebo ne, takže když k ní přidáte ještě lásku, získáte mnohem víc.

 

 

 

Každý, kdo se zabývá tvořivou prací, může ji proměnit v meditaci. Způsob, jak to udělat popisuje Osho ve své odpovědi jednomu malíři.

Umění je meditace, každá činnost se stává meditací, jste-li do ní ponořeni, takže nebuďte pouhými techniky. Jste-li pouze technikem, nikdy se malování nestane meditací. Musíte být bláznivě, šíleně v tom, úplně se ztratit, nesmíte vědět, co děláte, kdo jste. Tento stav nevědění je meditace, nechte ji proběhnout. Obraz nesmí být malován, musíte jen dovolit, aby se namaloval. Tím nemyslím, že můžete být líní, protože pak by se nestalo vůbec nic. Musí vás to ovládnout, musíte být velmi aktivní a přece nic nedělat. To je celý trik, to je klíč, musíte být aktivní, a přece nesmíte být ten, kdo to dělá. Jděte k plátnu. Několik minut prostě meditujte, tiše seďte před plátnem. Vezměte štětec do ruky a tiše seďte. Najednou sebou ruka škubne, ne proto, že jste to udělali vy, vy víte, že jste nic neudělali. Vy jste na to prostě počkali. Škubnutí přijde a ruka se začne pohybovat, něco se začne dít. Takhle byste měli začít malovat. Několik minut meditace, jen se tomu poddat. Cokoli se stane, dovolte, ať se to stane. Všechno vaše umění použijte na to, abyste to nechali proběhnout. Vezměte štětec a začněte. Na začátku postupujte pomalu, abyste do toho nevkládali sebe. Jen pomalu pokračujte. Dovolte, ať námět sám proběhne přes vás svou cestou a pak se do něj ponořte. A nemyslete na nic jiného. Umění je tady kvůli umění, jen tehdy je to meditace. Nedovolte do něj vstoupit žádné jiné motivaci. Nechci tím říct, abyste neprodávali své obrazy nebo s nimi nešli na výstavu, to je v pořádku. Ale je to jen vedlejší produkt, to není motivace. Když potřebujete jídlo, prodáte obraz, ale vadí vám to, je to jako kdybyste prodávali své vlastní dítě. Ale potřebujete to, tak je to v pořádku. Je vám smutno, ale prodej nebyl motivací, nemalovali jste na prodej. Prodali jste obraz, to je něco jiného, ale to není vaše motivace, jinak byste byli pouhými techniky. Musíte se ztratit. Nesmíte tady zůstat, musíte se úplně ztratit ve vašich obrazech, ve vašem tanci, v dechu, ve zpěvu. Cokoli děláte úplně se v tom ztraťte, nekontrolujte se.